S Irenkou na Petříně

Je to už skoro měsíc, co u mě byla Irenka. Nakonec to úplně nevyšlo, jak jsme si plánovaly a musela v sobotu večer domů. I přesto, že tu byla krátce si myslím, že jsme si ten společný čas užily. Konečně byla i spokojená,  že mám doma wifi a může se připojit na internet :D

V pátek večer jsme toho už moc nestihly, tak jsme si došly jen do mekáče na něco malého k snědku, kde obsluha byla naprosto příšerná. Čekaly jsme snad půl hodiny, než vyřídí naše dvě mini objednávky, které dělalo ještě asi 5 lidí dohromady a nebyly schopní nás obsloužit. Nakonec jsem měla alespoň omáčku zdarma, kterou jsem ani nechtěla :D
Poté, co jsme se najedly jsme jely ke mně domů, kde jsme si předaly dárečky <3 A Irí se poprvé setkala s mamkou, od té doby, co ji nakázala, aby ji tykala :D

Ráno jsme se posilnily snídaní, kterou jsem připravila. Tentokrát jsem nestíhala péct, takže jsem zákusky koupila (ano stydím se :D ), ale i tak si myslím, že byly dobré a pro příště se snad polepším a bude snídaně zase domácí výroby :)

Řekly jsme si, že si uděláme den na pohodu, nikam nebudeme spěchat a všemu necháme takový volný, poklidný režim. Iren cestovala celý den s kufrem (:D), aby jsme se pro něj pak nemusely vracet a měly tak více času užít si vzájemný čas společně a všude se poklidně zastavit, vyfotit a podobně. Měly jsme v plánu jít na Petřín, ale ještě předtím jsme se vydaly na Chodov a udělaly si zastávku ve Starbucksu, který se stal naší pravidelnou zastávkou, když jsme spolu.

Po kávičce jsme se vydaly směr Újezd a vyrazily jsme k lanovce. Chtěly jsme si ušetřit čas, takže jsme čekaly ve frontě na lanovku. Myslím, že kdybychom to šly pěšky, tak to bude trvat mnohem déle a i přesto, že jsme si říkaly, že nebudeme nikam spěchat, jsme rozhodly pro možnost lanovka. Komu by se taky chtělo s kufrem do kopce :D Čekaly jsme asi 20 minut, než jsme se dostaly na řadu. Šlo to vcelku rychle.

 Nahoře jsme byly během pár minutek. Koupila jsem si po výstupu z lanovky pamětní minci, zatímco Iren šla zase hned fotit. Pak jsme se společně pomalu vydaly směrem k Petřínské rozhledně. Počasí nám přálo, i když bylo zataženo, tak bylo teplo a příjemně. Počasí nám naštěstí zatím pokaždé přálo. Petřín je hezké a poměrně klidné místo i jen tak na procházku trochou přírody.

Iren rozhodla, že půjdeme nahoru a pokocháme se výhledem. Vstup na věž stojí 150 korun. Naštěstí si mohla dole nechat kufr, protože bych ji jinak chtěla vidět, jak ho táhne do těch schodů a pak zase dolů :D 

Je možnost vyjet nahoru i výtahem za příplatek tuším 60 korun. Dost mě překvapilo, že jsme byly skoro jediné, kdo šel po schodech a všichni stáli dlouhou frontu na výtah. Myslím si, že z toho pak nemůžou mít ten zážitek, jako když si to vyšlápnou a vidí postupně ten nádherný výhled. Iren měla trochu problémy se závratí, takže když jsem se ji snažila upozornit na to, že kdyby tam byl sebevrah, tak v klidu sleze na konstrukci a může skočit :D buzerovala mě, abych šla a nezastavovala se :D 

Nakonec jsme šly až úplně nahoru. Jediný pocit, který mi nahoře vadil byl, že bylo cítit, jak se věž ve větru nahýbá do stran. Když člověk začne přemýšlet nad tím, co by dělal, kdyby rozhledna začala padat, jsou docela dost stresující :D Nakonec jsme to obě zvládly a sešly živé, zdravé a s rozklepanými koleny dolů na pevnou zem.

Dál jsme už okolí neprocházely a vracely jsme se zpátky k lanovce. Jela skoro okamžitě, takže jsme nemusely dlouho čekat a jely jsme skoro ze stejnými lidmi jako nahoru. 

Nic moc dál jsme už v plánu neměly, tak jsme se vydaly na Anděl do obchodního centra, protože Iren odtamtud stejně odjížděla, tak jsme chtěly být alespoň blízko, abychom nemusely pak někam dojíždět a pospíchat, že je moc hodin. Daly jsme si výborný oběd, nasdílely na sociální sítě všechny fotky, zážitky a podobně a chvilku si odpočinuly.

Nakonec jsme si prošly pár obchodů včetně Tesca, kde měli zrovna dost výprodeje a obě jsme si koupily nové pyžamo. Iren si ho samozřejmě musela jít vyzkoušet, protože si s ním nebyla jistá :D Víc jsme už moc nepodnikaly a skončily jsme ještě nakonec v Mekáči na Mcflurry. 

Pak už pomalu čekalo loučení. Vždycky to s ní tak hrozně rychle uteče. Jsou to pokaždé super dny na pohodu, kdy nic neřešíte a užíváte si jen ten den, okamžiky, které se zrovna dějí. Těším se na další společné okamžiky a zážitky! Doufám, že to bude zase brzy ♥